Před deseti lety zasáhla rodinu Zdenky Volavé tragédie, která nemá odezvu. Její syn Vojta zemřel v jednadvaceti letech po autonehodě během prázdninového sjíždění řeky. Dnes je ředitelkou organizace Dlouhá cesta a pomáhá dalším pozůstalým rodičům projít tím nejtěžším obdobím jejich života. V rozhovoru popisuje nejen okamžik, kdy se dozvěděla tu nejhorší zprávu, ale i to, co pozůstalým lidem nejvíce ubližuje. Ako informuje portál Blesk.cz, Zdenka Volavá otevřeně mluví o dni, který jí navždy změnil život.

Osudný den na začátku prázdnin

Vojta jel se dvěma kamarády sjíždět vodu do jižních Čech, přestože sám nebyl žádný vodák. Kamarádi ho přemluvili, že potřebují třetího do raftu. Cestou autem havarovali kvůli nezodpovědnosti řidiče, který sám zůstal bez zranění. Druhý spolucestující utrpěl jen lehké zranění, ale Vojta jako spolujezdec utrpěl závažný náraz do hlavy. Byl letecky transportován do nemocnice, kde druhý den zemřel. Zdenka s manželem za ním okamžitě jeli, zůstali u jeho lůžka a v daném městě přenocovali s nadějí, že se stane zázrak. Ten však nepřišel a druhý den ráno jim lékař oznámil tu nejhorší možnou zprávu.

První kroky na dlouhé cestě zármutkem

Podle Zdenky se v prvotním šoku nedá dělat nic jiného než ležet, plakat a odmítat uvěřit realitě. Po sdělení zprávy celé rodině následovala příprava pohřbu, po němž přišel pocit naprosté prázdnoty. Manželé se navzájem podporovali a začínali malými kroky – najíst se, jít na zahradu, hledat lidi se stejnou zkušeností. Zdenka ještě před pohřbem objevila web organizace Dlouhá cesta, kde jí pomáhalo číst příběhy jiných rodičů. Velkou oporou byl také kněz, který jim naslouchal bez komentářů.

Síla rodiny a chybějící odborná pomoc

Podle svých slov Zdenka ocenila semknutost celé rodiny – dceru s manželem, bratra policistu, sestru, která přijela ze vzdálenosti 300 kilometrů, i švagra, jenž je vezl z nemocnice. Zároveň upozorňuje, že se jim nedostalo žádné psychologické pomoci ani v nemocnici, ani od policie. Vše zvládli sami, obklopeni truchlící rodinou a empatickým okolím.

Co pozůstalým ubližuje nejvíce

Zdenka varuje před frázemi jako "čas všechno zahojí" nebo "ještěže máte dceru", které v pozůstalých rodičích vyvolávají pocit nepochopení. Nejvíce ji bolelo, když jí známí líčili, jak moc je tragédie zasáhla a že kvůli tomu nespali – podle ní matka nemá být tou, kdo utěšuje okolí. Naopak podpůrné byly prosté věty typu "je mi to moc líto", po kterých mohla s kamarádkou jednoduše plakat.

Deset let poté – básně, poradenství a festival

Za deset let od tragédie napsala Zdenka více než sto básní, ze kterých loni vydala sbírku s názvem DESET LET. Sbírka obsahuje 49 vybraných básní řazených chronologicky od prvotní bolesti až po postupné nacházení naděje, doplněných ilustracemi grafika Miloše Slámy. Od roku 2018 působí jako laická poradkyně Dlouhé cesty, od roku 2022 organizaci vede a v roce 2023 získala certifikaci odborného poradce pro pozůstalé. Letos v září se ve Žďáře nad Sázavou uskuteční druhý ročník Festivalu světla Dlouhé cesty, na kterém Zdenka představí i svou básnickou sbírku.